STEHLÍK, Ladislav: Země zamyšlená

Československý spisovatel, Praha 1966

Světské putování všech Volyňských skončí jednou pod kostelíkem Na Malsičce. Tento lesní terasovitý hřbitov přijme stejně pana purkmistra jako největšího vyvrhele. Chrám, posvěcený, ku cti „Proměnění Krista Pána na hůře Tábor“, založila léta Páně 1590 paní Ludmila Dršťková ze Švihova, nařídivší ve svém kšaftu, „aby nynější i budoucí faráři, přijednajíce sobě druhého kněze pod obojí způsobou, mši svatou slovem Božím vykonávali při pouti i v postě v tom kostele novém. V tom kostele aby se česky zpívalo. Okolo kostela aby zděný krchov obehnán byl...“ Jeden z oltářních obrazů má býti dílem Brandlovým, ale obraz svatého Václava na postranním oltáři vytvořil Antonín Lhota, Alšem milovaný profesor z pražské malířské akademie, který odpočívá právě zde na Malsičce. Skloněnou hlavu Madoninu vytesal Jan Štursa na náhrobek rodiny Lčovických.

Nevím, všimne-li si cizí návštěvník sousedního náhrobku s téměř nečitelným nápisem, pod nímž odpočívá výrazná osobnost z oblasti české architektury. Josef Niklas, rodák volyňský a absolvent pražské techniky, pracoval nejdříve v Praze a potom pobyl několik let ve Vídni u L. Magera, stavitele vídeňské dolnorakouské sněmovny. Viděl velký kus světa: procestoval Itálii, Francii a Německo, stal se zprvu asistentem, později suplentem a nakonec profesorem stavitelství na české technice v Praze. Vystavěl dřevěné Novoměstské divadlo a ve volyňském okolí je od něho kaple Anděla Strážce a zámeček V dubu. Zúčastnil se jako vážný soupeř Zítkův soutěže na stavbu Národního divadla. Jeho význam pro českou literaturu minulého století vysoko hodnotí profesor Antonín Matějček v knize Národní divadlo a jeho výtvarníci. Ocitujeme si z ní aspoň jednu větu: Ze soutěže pro Národní divadlo roku 1853 vypadl, dodav svůj návrh teprve po skončení soutěže, ale i tak byla oceněna jakost jeho návrhu a bylo litováno, že soutěž zmeškal.“ Jako kolega Zítkův na technice, uvedl tohoto slavného architekta do kraje, kde se usadil v lčovickém zámečku.

(str. 217 - 218)