Lacina, Václav. Doma ve Volyni.

1.vyd., Městské muzeum ve Volyni, 1986. 176 s.

Paní učitelka Mašková mě učila číst a psát; není její vinou, shleda-li kritika, že nijak zvlášť dobře psát neumím, stejně jako nelze pro tyto mé nedostatky volat k zodpovědnosti pana ředitele Fialu, který mi dal základy mluvnice a slohu. Mému dětství zářila na cestu jména JIRÁSEK a KAFKA, druhé dokonce zlatým písmem, obě nad obchody zbožím smíšeným na Palackého náměstí. Ve Volyni jsem též, ne zcela šestiletý, začal psát do novin: na jejich bílé okraje jsem psal slova a věty, ale ani jednu frázi!

(str. 3)

Můj milý první domove, rád bych Tě pozdravil bez satirického ostnu, vyznal Ti svou neochvějnou lásku, i když nejsi mým rodištěm, vždyť „každej miluje svý rodný město bez ohledu na to, esli se tam narodil nebo né...“.

(str.12)