Lacina, Václav. Co Vám mám ještě povídat.

1.vyd., Národní archiv, Praha, 2011. 278 s.

Volyně není mé rodné město, leč byla mým prvním vědomě vnímaným městem domovským. A kdykoliv tam zaskočím, cítím se jako znovuzrozen.

První část svých vzpomínek jsem začal Volyní, Volyní nyní končím podle běžné módy verši na motivy z Vítězslava Nezvala:

Jsou delší řeky nežli Volyňka.

tak třeba Volha, Mississippi nebo Svratka,

po březích Volyňky však moje maminka

za ruku vodívala svého spratka.

Jsou vyšší hory nežli Králouce,

tak třeba Sněžka nebo Popokatepetl,

pod Králoucema jsem však na louce

si lomikámen s rozrazilem pletl.

Jsou větší města nežli Volyně,

předčí ji lidnatostí, smogem, hlukem -

ve Volyni však jen a jedině

se vždycky budu cítit malým klukem.

(str. 250)

Václav Lacina

Prozaik, básník, autor satirických textů a parodií

Narodil se v rodině s bohatým kulturním zázemím: jeho dědeček Josef Lacina (1850–1908) publikoval pod pseudonymem Kolda-Malínský. Otec byl soudcem. Dětství Lacina prožil ve Volyni, v Praze vystudoval gymnázium (mat. 1925, zde jako kvintán vydával časopis Modré pondělí) a Právnickou fakultu UK (1925–29, JUDr. 1950).