HŮLKA, Alois: S láskou vzpomínáno

Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1981

Z dob svých studií vzpomíná na zajímavý umělecký spor. Na výroční výstavě Akademie měl sochu „Mimojdoucí člověk“, akt ženy. Byla však natolik realisticky zpracována, že porota vyslovila názor, že některé části odlil. Boháč se pustil do dlouhotrvajícího sporu s porotou.

Po mnoha obtížích se mu však podařilo prostřednictvím svého bratra Maxmiliána získat pro tuto záležitost na obhajobu kriminologa, univerzitního profesora Slavíka. Ten všechny otázky týkající se sporu prostudoval. Především ho zajímalo, proč porota považuje sochu za odlitek. Prý proto, že na ruce sochy byly nalezeny chlupy. Ty prý jsou lidské a zůstaly na odlitku při odlévání. Byli určeni svědci – především modelka a štukatér, který s Boháčem pracoval. Při jednání byl přítomen profesor Štursa a malíř Richard Lauda, který srovnával a kontroloval míry na modelu i na soše. Profesor Slavík přistoupil k modelce, vytrhl několik chlupů z různých míst na jejím těle a srovnal je s dříve nalezenými chlupy ze sochy. Prohlásil, že chlupy na soše pocházejí ze zrzavé kočky a zčásti také z pytloviny. Těmi byla sádra znečištěna, což bylo prokázáno chemicky i mikroskopicky. A konečně stejné chlupy byly zjištěny i na podstavci sochy. Štursa se pak obrátil k Boháčovi: „Nechal jsem se umluvit k účasti na tomhle jednání, především Švabinským. Co ještě chcete?“ Odpověď byla stručná: „Prohlášení, že moje socha Mimojdoucí člověk je originál.“ Prohlášení podepsané Štursou Boháč záhy obdržel a dosud je má mezi svými památkami. Španiel prý při jednání uvedl, že podobný případ se stal francouzskému sochaři Rodinovi. Jeho dílo Kovový věk nepokládali za originál, ale za odlitek. Sochař Vladimír Šťovíček, Boháčův spolužák měl na celý průběh jednání osobitý názor: „Boháči, jestli jsi tu sochu dělal, pak klobouk dolů před tebou, ale jestli je to odlitek, nechci tě už ani vidět!“ „A klobouk musel dolů,“ dodává s úsměvem Josef Boháč. (str. 35-36)